Cesta Jiřího Procházky k šampionovi UFC v polotěžké váze je důkazem obětavosti, odolnosti a neortodoxního ducha. Bojovník z České republiky dosáhl toho, co si mnozí mysleli, že je pro sportovce z malé východoevropské země nemožné: získat vytoužený pás UFC. Jeho vítězství bylo nejen osobním milníkem, ale i momentem národní hrdosti pro Českou republiku. Tento příběh je o jeho vzestupu, jeho bitvách, jeho jedinečném tréninkovém režimu a neutuchajícím pronásledování, které ho přivedlo z maloměstské tělocvičny na vrchol smíšených bojových umění. Jiří Procházka se narodil 14. října 1992 v Hostěradicích, malé obci v Jihomoravském kraji, a jeho raná léta byla plná výzev. Byl přitahován chaosem svého prostředí a jako teenager byl Procházka neklidnou duší, která se často ocitla v pouličních rvačkách a snažila se produktivně nasměrovat svou energii. Bouřlivá povaha jeho raného života však položila základ pro bojovníka, kterým se měl stát.
Stěžejní okamžik přišel, když objevil bojová umění. V 16, poté, co ho blízký přítel přivedl k bojovým sportům, nastoupil Procházka do místní tělocvičny v Brně, kde trénoval Muay Thai a kickbox. Poprvé našel účel, disciplínu a smysl pro směr. Bojová umění mu nejen poskytla fyzický odbyt jeho energie, ale také emocionální a duševní únik z chaosu, kterému se předtím dvořil. Procházkův talent se projevoval od začátku. Jeho neutuchající agresivita v kombinaci s přirozenou afinitou k úderům mu umožnila rychle vyniknout. Během pár let se proslavil na českém kickboxerském okruhu známým svým osobitým stylem, který byl mixem kreativity, nebojácnosti a preciznosti.
Vzestup prostřednictvím místních propagací
Procházkův skok do světa smíšených bojových umění přišel v roce 2012, v 19 letech, kdy přešel z kickboxu do MMA. Svůj profesionální debut si odbyl v Gladiator Fighting Championship (GCF), jedné z předních akcí MMA v České republice. Procházka hned od začátku vyčníval svou neutuchající agresivitou, citem pro dohrávání soubojů a touhou pobavit, která z něj udělala fanouškovského oblíbence. Procházka na začátku své MMA kariéry zažil jak triumfy, tak pády, což pomohlo formovat jeho myšlení bojovníka. Jeho motto „nikdy se nezlom, nikdy se nevzdávej“ bylo testováno během těchto formativních bojů. Přestože na začátku své kariéry utrpěl několik ztrát, tyto zkušenosti mu pomohly přehodnotit jeho přístup k tréninku, jeho duševní sílu a porozumění hře.
Jak rostl, Jiří Procházka začal dominovat místní konkurenci a předváděl stále rozmanitější dovednosti. Jeho údery zůstaly jeho primární zbraní, ale jeho ukotvení se zlepšilo a rychle se stal zběhlým v obraně proti zápasnickým stylům, které mnoho jeho protivníků přineslo do klece. Toto období bylo poznamenáno neukojitelným hladem po učení. Procházka začal studovat nejen fyzikální techniky, ale také filozofie bojových umění, přičemž se inspiroval japonským kodexem bušidó – tématem, které se později stalo vůdčím principem jeho kariéry. Poté, co Procházka udělal vlny na regionální MMA scéně, upoutal pozornost mezinárodních propagací. Nakonec podepsal smlouvu s Rizin Fighting Federation, japonskou organizací MMA, která sdílela jeho lásku k divadelním a dramatickým aspektům bojů. Boj v Japonsku byl pro Procházku splněným snem, který choval hluboký respekt k samurajské kultuře země. Během svého působení v Rizinu si vysloužil přezdívku „Denisa“, starou přezdívku, která se sice zdála ženská, ale stala se vtipným, ale silným symbolem jeho sebevědomí a jedinečnosti.
V letech 2015 až 2019 se Procházka stal jedním z nejpozoruhodnějších Rizinových bojovníků, podával strhující výkony a vybudoval působivý rekord. Porazil mnoho těžkých soupeřů, včetně veteránů jako Muhammed „King Mo“ Lawal a CB Dollaway. Jeho zápasy v Japonsku byly charakterizovány velkolepými knockouty a duchem válečníka, který si ho oblíbil u fanoušků po celém světě. Vyvrcholením jeho úspěchu v Rizinu bylo vítězství v Rizin Light Heavyweight Grand Prix, čímž se etabloval jako jeden z nejlepších v polotěžké váze mimo UFC. Čas v Japonsku umožnil Procházkovi zdokonalit řemeslo, ale co je důležitější, dal mu hlubší filozofický vztah k bojovým uměním. Přijal učení Mijamota Musashiho, známého japonského šermíře a filozofa, a snažil se začlenit principy disciplíny, cti a duševní čistoty do své vlastní bojové kariéry. Tento závazek k „samurajskému způsobu“ byl patrný v jeho chování, tréninkových praktikách a nakonec i výkonech v kleci.
Vstup do UFC: Provedení prohlášení
V době, kdy Procházka debutoval v UFC v roce 2020, byl již dobře vykuleným a bitvami prověřeným bojovníkem s bilancí 26 výher, 3 proher a 1 remízy. Jeho debut přišel proti impozantnímu Volkanu Oezdemirovi na UFC 251 na Fight Island. Přestože byl Procházka smolař, neztrácel čas a ukázal světu, čeho je schopen. Jeho jedinečný pohyb, styl „hand-down“ a nepředvídatelné údery vyvrcholily zničujícím knockoutem ve druhém kole, který vyvolal šok v divizi polotěžké váhy. Procházku od začátku odlišoval jeho přístup k boji – byl nekonvenční, často měl ruce nízko, vyzýval soupeře k úderu, aby mohl kontrovat se smrtící přesností. Jeho plynulý, téměř taneční pohyb v oktagonu byl produktem jeho zaměření na plynulost a touhy zůstat nepředvídatelný. Vycvičil se, aby nemyslel v kleci, ale reagoval, důvěřoval svým instinktům a dovolil svému tělu reagovat na cokoliv, co jeho protivník přinesl.
Další Procházkova výzva přišla v květnu 2021 proti Dominicku Reyesovi, bývalému vyzyvateli titulu, který šel po hlavě s Jonem Jonesem. V kandidátce na Fight of the Year předvedl Procházka neuvěřitelnou odolnost, kreativní údernost a neústupnou vůli po vítězství. Zápas skončil ohromujícím knokautem zpětného lokte, který nechal Reyese v bezvědomí a svět MMA bzučel kolem českého uchazeče. Právě toto vítězství upevnilo Procházkovu pozici dalšího v řadě na titul. To, co dělá Jiřího Procházku jedinečným, kromě jeho bojových schopností, je jeho filozofie k tréninku a životu. Na rozdíl od mnoha borců, kteří trénují v zavedených tělocvičnách s velkými týmy trenérů a tréninkových partnerů, Procházka preferuje spíše osamocený přístup. Často trénoval v odlehlých oblastech, někdy sám v lese, aby si vybudoval nejen fyzickou sílu, ale i psychickou odolnost. Tyto osamělé tréninky se mezi jeho fanoušky staly legendárními – zobrazují ho, jak běhá lesy, zvedá klády a medituje pod vodopády.
Procházkův přístup k výcviku silně čerpá ze samurajského kodexu a východní filozofie. Klade značný důraz na mentální aspekt boje, věří, že silná mysl je stejně důležitá jako silné tělo. Pravidelně praktikuje meditaci, jejímž cílem je kultivovat stav „mushin“ nebo „bez mysli“, kdy může bez váhání reagovat instinktivně. Tato filozofie umožnila Procházkovi zachovat klid v situacích vysokého tlaku, zůstat nepředvídatelný a důvěřovat jeho schopnosti přizpůsobit se za běhu. Kromě mentálního tréninku je Procházkův fyzický režim vyčerpávající. Zapojuje prvky tradičního tréninku bojových umění s moderními silovými a kondičními technikami. Jeho úderné sezení jsou intenzivní, zaměřují se na sílu, přesnost a nepředvídatelnost, zatímco jeho úchopové cvičení zajišťuje, že je dobře připraven na jakýkoli aspekt boje. Navzdory své pověsti útočníka Procházka neúnavně pracoval na zlepšení svého wrestlingu a brazilského jiu-jitsu, aby byl hrozbou všude, kde dojde k boji.
Procházkova trefa o titul UFC v polotěžké váze přišla 11. června 2022 na UFC 275, kdy se utkal s Gloverem Teixeirou, obhájcem titulu a veteránem tohoto sportu. Zápas byl klasickým střetem stylů – Teixeira, grappler s desítkami let zkušeností, proti Procházkovi, nepředvídatelnému útočníkovi s knockoutovou silou. Samotný boj byl válkou tam a zpět, přičemž oba bojovníci měli chvíle převahy. Teixeirův drapák představoval pro Procházku značnou výzvu, který byl několikrát sražen a v problémech. Procházkova odolnost a odhodlání však zářily. Přežil několik nebezpečných pozic a dokázal zůstat v boji, dokonce v kritických okamžicích obrátil Teixeira. V pátém kole, kdy do konce zbývala necelá minuta a Teixeira zdánlivě ve výsledkových kartách, udělal Procházka nemyslitelné: zablokoval zadní nahou sytič a donutil šampiona odklepnout. Vítězství bylo důkazem nejen Procházkovy zručnosti, ale také jeho srdce a vůle po vítězství. Stal se prvním českým bojovníkem s titulem UFC a jeho vítězství slavili nejen v jeho rodné zemi, ale i fanoušci MMA po celém světě, kteří přišli obdivovat jeho jedinečný přístup k boji a životu.
Šampion s myšlením bojovníka
Od zisku titulu zůstal Jiří Procházka oddán své filozofii neustálého zlepšování. Chápe, že být šampionem není jen o držení pásu, ale o ztělesnění ducha bojovníka ve všem, co dělá. Procházka vyjádřil touhu být aktivním šampionem, který se staví proti všem soupeřům a neustále se testuje proti nejlepším na světě.
Jeho cesta na vrchol UFC byla nekonvenční, poznamenaná osamělým tréninkem, hlubokým závazkem k filozofii bojových umění a ochotou dát do klece všechno. Procházkův vzestup je inspirací bojovníkům po celém světě a dokazuje, že se správným myšlením, neúnavným nasazením a nebojácným přístupem je možné všechno – i pro mladého muže z malé vesničky v České republice.
Jak Jiří Procházka pokračuje ve své vládě, jedno je jisté: bude tak činit po svém, veden kodexem samuraje a touhou zanechat odkaz, který přesahuje tituly a uznání. Nebojuje jen proto, aby vyhrál, ale aby se plně vyjádřil, aby pobavil a ctil ducha bojových umění. A to je možná to, co z něj dělá skutečného šampiona – člověka, který ztělesňuje nejen fyzickou zdatnost vyžadovanou od držitele titulu UFC, ale také srdce, ducha a filozofii skutečného bojového umělce.
