Duch válečníka není ten, který se snadno ohýbá. Nebojí se porážky, ani se nevyhýbá zkouškám osudu. Pro Jiřího Procházku zní hlasitě a jasně volání osudu. Dvakrát stál přes oktagon před Alexem Pereirou. Dvakrát otestoval své odhodlání proti brazilskému hřmotnému levému háku, jeho odstřelovačské přesnosti a jeho nepopiratelné auře velikosti. Když se však střetnou válečníci jejich kalibru, rivalita se nikdy nevyřeší pouhými čísly. Jedno vítězství je důkazem toho, že ani jeden z mužů nemá nad tím druhým nespornou převahu. Neexistuje žádný jasný král, žádný skutečný pán této domény. A tak, když Procházka přemítá o svých minulých bitvách, vzplane v něm oheň – neutuchající hlad jednou provždy vyrovnat účet.
„Myslím to vážně,“ říká a jeho pohled je neochvějný. „Mohu se s Pereirou setkat potřetí.“ A tentokrát ho porazím.“
To není prázdná chvástání. To není bezohledná ambice. Toto je přesvědčení muže, který prošel plameny, který studoval každý krok svého soupeře a který je připraven znovu povstat. Svět MMA sleduje v očekávání a ví, že pokud se tito dva válečníci znovu setkají, nebude to nic menšího než legendární. Čím si ale Procházka tak věří? Proč věří, že tentokrát má klíč k vítězství on? Pojďme se ponořit hluboko do jeho myšlení, jeho přípravy a vývoje, který by mohl ze třetího zápasu udělat jeho největší mistrovské dílo.
Cesta k vykoupení: Lekce ze dvou válek s Pereirou
Každý velký bojovník se vyvíjí. Každá bitva přináší neocenitelné lekce. Pro Procházku bylo střetnutí s Pereirou dvakrát zkouškou i probuzením. Jejich prvním střetnutím byla bitva drsnosti a odolnosti, střet dvou válečníků, kteří se nechtěli podvolit. Druhá byla hořká porážka, okamžik zúčtování. Procházka se ale nezdržuje propadáky. Místo toho je pohltí, rozbije a znovu se postaví na silnější. Alex Pereira se nepodobá žádnému jinému bojovníkovi. Jeho kickboxerský rodokmen je legendární a jeho schopnost generovat sílu k zakončení boje i z těch nejmenších otvorů z něj dělá jednoho z nejnebezpečnějších útočníků v historii UFC. Jeho levý hák způsobil, že se šampioni rozpadli a jeho vypočítavý, trpělivý přístup k úderům z něj dělá ještě smrtelnější hrozbu. Ale Procházka tam byl s ním. Na vlastní kůži pocítil Pereirovu sílu, jeho načasování a strategickou brilantnost. Nyní ví, že to není muž, proti kterému by byl bezohledně agresivní. Procházkův typický divoký, nepředvídatelný styl – i když je zbraní proti většině – ho může nechat odhalit proti útočníkovi tak ostrému, jako je Pereira.
V jejich předchozích střetnutích Procházka bojoval srdcem, objímal chaos. Tentokrát chápe, že vítězství vyžaduje rafinovaný přístup. Musí být přesný. Musí být disciplinovaný. Musí být trpělivý. Procházka nejen nebojuje, ale ztělesňuje samurajského ducha. Filozofie Bushido byla jeho vůdčí silou, která formovala jeho přístup k boji, výcviku a životu samotnému. Po prohře s Pereirou si vzal čas na rozmyšlenou, aby pochopil, kde udělal chybu. Nebylo to jen o technice nebo strategii – šlo o srozumitelnost. „Mysl musí být klidná,“ vysvětluje. „Když jsem předtím bojoval s Pereirou, dovolil jsem, aby byl můj duch příliš divoký. Nesoustředil jsem se na daný okamžik – hnal jsem se za něčím, místo abych dovolil, aby vítězství přišlo ke mně. Tento vývoj myšlení by mohl být klíčem k jeho úspěchu. Namísto toho, aby se zapojoval do zbytečných válek, nyní hledá dokonalý úder, ideální okamžik k přerušení Pereirova rytmu. Nehledá chaos – hledá kontrolu.
Třetí boj: Jak Procházka plánuje překonat Pereiru
Pokud se třetí setkání Jiřího Procházky a Alexe Pereiry stane skutečností, nebude to jen další boj. Bude to bitva evoluce – mysli, těla a dovedností. Jak přesně ale Procházka plánuje tentokrát brazilskou velmoc porazit?
- Taktická trpělivost nad bezohlednou agresí
Jednou z Procházkových největších předností je také jeho největší slabina – nepředvídatelnost. Proti většině bojovníků jeho divoký styl vytváří otvory, mate protivníky a nutí je bojovat za jeho podmínek. Proti Pereirovi však může být nerozvážnost osudná. Procházka se naučil, že v boji proti někomu tak technicky zdatnému, jako je Pereira, je klíčem trpělivost. Místo toho, aby se řítil vpřed s přívalem útoků, potřebuje kontrolovat tempo, nutit Pereiru do nepříjemných situací a čekat na správný okamžik k zásahu. Pereira vzkvétá, když se jeho protivník přemůže – jeho legendární protiúder živí agresi. Procházka si musí role obrátit. Musí donutit Pereiru, aby za ním přišla, dělala chyby a nechala otvory, které lze využít. - Wrestling a Grappling jako X-Factor
Zatímco Pereiraův úder je na světové úrovni, jeho pozemní hra se stále vyvíjí. Procházka se naopak neustále zdokonaloval v grapplingu. Ačkoli je primárně známý jako útočník, jeho schopnost míchat zápas a podání by mohla být rozhodujícím faktorem. V jejich předchozích střetnutích Procházka plně nevyužil své grapplingové umění. Tentokrát musí. Tím, že se sevře, stáhne Pereiru na zem a nechá ho pracovat v defenzivě, může vysát brazilskou energii, omezit jeho údernou efektivitu a vytvořit příležitosti k zakončení. - Prolomit Pereirův rytmus
Pereiraův úder funguje nejlépe, když si může nastavit tempo – pomalé, metodické a vypočítavé. Pokud mu Procházka dovolí diktovat tempo, ocitne se v průšvihu. Aby Procházka vyhrál, musí narušit Pereirův rytmus. To znamená finty, neočekávané změny úrovně, nepředvídatelný pohyb – cokoli, co Pereiru přinutí jeho útoky uhodnout. Ve chvíli, kdy bojovník zaváhá proti Procházkovi, jsou v nebezpečí. - Samurajova vůle
Na konci dne je rozhodující technika a strategie, ale stejně důležité jsou srdce a síla vůle. Procházka byl vždy bojovníkem neochvějného odhodlání. Nebojuje jen za vítězství – bojuje za smysl, růst, za samotnou výzvu. Proto vítá třetí souboj. Ví, že Pereira je důstojným soupeřem, ale také věří, že žádný muž není nepřekonatelný. Se správným myšlením, správnou přípravou a správným provedením je Procházka přesvědčen, že si může připsat vítězství.
Rivalita mezi Jiřím Procházkou a Alexem Pereirou není zdaleka vyřízena. Byly svedeny dvě bitvy, ale skutečný test zůstává. Pokud vstoupí do oktagonu potřetí, nebude to jen boj – bude to válka o dědictví. Procházka věří, že může vyhrát. Věří, že odhalil tajemství Pereirova pádu. A hlavně je ochoten nasadit vše, aby to dokázal.
„Myslím to vážně,“ opakuje hlasem plným jistoty. „Můžu se znovu postavit Pereirovi.“ A tentokrát ho porazím.“
Otázkou nyní je – dovolí osud této válce dospět ke konečnému závěru? Svět čeká na odpověď.
