Jiří Procházka je skutečný bojový zázrak pocházející z České republiky. Než se Procházka prosadil na globální scéně Ultimate Fighting Championship (UFC), ukázal se jako dominantní šampion v různých regionálních akcích.
Ve své domovské zemi, České republice, Procházka kraloval organizaci GCF, získal titul v polotěžké váze a předvedl své neuvěřitelné schopnosti. Své nadání pak vzal do zahraničí a jasně zazářil v prestižní japonské propagaci Rizin, kde do své rostoucí sbírky přidal další mistrovský pás.
Díky působivému životopisu postavenému na jeho úspěchu v Evropě a Asii, Procházkův nepopiratelný talent a nelítostný soutěživý duch nakonec upoutal pozornost UFC, přední světové organizace smíšených bojových umění. Díky skoku do velké ligy se rychle etabloval jako jeden z nejlepších soutěžících v polotěžké váze UFC.
Procházkova neúnavná pracovní morálka, neortodoxní úderný styl a neochvějné odhodlání ho vynesly na vrchol tohoto sportu, když v napínavém mistrovském zápase ukořistil titul UFC v polotěžké váze. Tento historický úspěch upevnil Procházkův status vycházející hvězdy ve světě MMA a inspiroval novou generaci mladých bojovníků v České republice i mimo ni.
Kromě pozoruhodných úspěchů v oktagonu si Procházkovo pokorné vystupování a respekt ke sportu oblíbily fanoušky po celém světě. Jeho cesta od nadějného regionálního bojovníka k šampionovi UFC je důkazem síly obětavosti, vytrvalosti a honby za svými sny, bez ohledu na překážky, které mu mohou stát v cestě.
Dětství
Jiří Procházka se narodil 14. října 1992 v malém městečku Hostěradice, které se nachází ve východní části České republiky. Je tragické, že Jiřího otec zemřel, když bylo chlapci pouhých šest let, a tak ho nechala vychovávat především matka.
Temperamentní Jiří, který vyrůstal bez otcovské postavy, se často dostával do problémů a dostával se do pouličních rvaček s místními sousedskými dětmi. Během tohoto bouřlivého období svého mládí Jiří experimentoval s různými sporty, včetně fotbalu, BMX, cyklistiky a florbalu, ale jen těžko hledal skutečné odbytiště pro svou bezmeznou energii a agresivitu.
Až když se Jiří v 16 letech přihlásil na Univerzitu obrany v Brně, objevil své pravé povolání – svět bojových umění. S touhou zdokonalit své bojové dovednosti začal Jiří trénovat thajský box pod vedením trenéra Martina Karaivanova v tělocvičně Jetsaam.
Disciplína a soustředění, které bojová umění vyžadují, měly na mladého Jiřího hluboký dopad. Už nevyhledával náhodné pouliční rvačky, stal se vyrovnanějším a klidnějším a svou energii nasměroval do produktivních tréninků, které mu přinesly pocit smysluplnosti a úspěchu. Během pouhých dvou a půl roku vyhrál Jiří svou první velkou soutěž, Mistrovství České republiky v Muay Thai.
Jiří, který ovládl umění thajského boxu, obrátil svou pozornost k rozvíjejícímu se světu smíšených bojových umění (MMA). Jak se Jiří ponořil hlouběji do tohoto sportu, uvědomil si, že opravdová velikost v MMA vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale také vnitřní sílu a sebekontrolu.
„Během tréninku jsem se ponořil do sebe, začal čelit svým strachům. Dá se říct, že ze mě MMA udělalo muže. Stal jsem se sebevědomějším a převzal jsem na sebe větší zodpovědnost,“ přemítal Jiří. „Pochopil jsem, že MMA není o agresi nebo bití lidí, ale o vynikající příležitosti k rozvoji sebekontroly, disciplíny a svých nejlepších osobních vlastností.“
Jiří Procházka, ukovaný svými zkouškami a trápením, se nakonec v roce 2012 stal profesionálem, přeskočil amatérské řady a okamžitě se etabloval jako vycházející hvězda ve světě MMA. Jeho cesta od problémového mladíka k disciplinovanému bojovníkovi světové úrovně slouží jako inspirace začínajícím sportovcům po celém světě a ukazuje transformační sílu bojových umění a triumf lidského ducha.
Začátek profesionální kariéry
Procházka se ve svém debutovém souboji utkal se zkušenějším Stanislavem Futerou, který měl na svém kontě sérii dvou výher. Souboj obou borců se odehrál na jednom z prvních turnajů pořádaných tehdy mladým českým postupovým Gladiator Championship Fighting. Jiří začal svůj útok agresivně a většinu boje držel svého soupeře v dostatečné vzdálenosti a pravidelně ho bombardoval silnými vlnami. To pokračovalo až do třetího kola, kdy Futera nakonec podlehl a nechal čelist otevřenou těžkému pravému háku Procházky, což ho poslalo do hlubokého knockoutu.
„Když jsem vstoupil do klece ke svému prvnímu boji, měl jsem pocit, jako by se na mě právě zřítila tuna vody. V panice jsem začal nahodile házet pěstmi a kopy a snažil jsem se vyhrát boj všemi nezbytnými prostředky. Ale skutečná podstata chyběla konkurence – v tom boji jsem se snažil víc najít sám sebe, než v klidu vyzkoušet své bojové schopnosti,“ podělil se o své dojmy sportovec.
Přestože český bojovník v této bitvě vyšel jako vítěz, rozhodl se, že na duchovní stránce svého bojového profilu má ještě nějakou práci. Jak Jiří později poznamenal, ukázalo se, že to bylo jedno z nejmoudřejších rozhodnutí jeho sportovní kariéry.
Později v roce 2012 měl Procházka další tři zápasy. Jednoduše roztrhal své nováčkovské soupeře – Vladimira Else, Martina Ványše a Dannise Strahinju – za sebou nechal jen asociace se dvěma knockouty a submisi. Po střetnutí s Jiřím už žádný z těchto bojovníků nevkročil do klece.
Začátkem prosince 2012 se stíhačka vydala dobýt Srbsko. V rámci otevřené bojové akce Supreme Fighting Championship 1 – Balkan Fighter Night se Jiří utkal s místní hvězdou MMA Bojanem Veličkovićem. Úroveň srbského bojovníka se podle očekávání ukázala být vyšší než u nadějného Procházky – pod náporem úderů musel Jiří uznat porážku a zaznamenat svou první prohru TKO.
V roce 2013 Procházka obnovil spolupráci se známou promo akcí GCF a absolvoval další dva souboje proti Josephu Žákovi a Radovanu Ɛstočinovi, které předčasně zastavil koncovkami v úvodních kolech.
V lednu téhož roku se Jiří ocitl v Rusku, kde soutěžil v jedné z největších tuzemských akcí Fight Nights. I tentokrát se ale souboj na cizí půdě pro českého atleta změnil ve zničující fiasko – jeho soupeř Abdul-Kerim Edilov se ještě před začátkem druhé minuty souboje dokázal udusit vzadu nahý.
V říjnu téhož roku odjel borec do Německa, kde zakončil kariéru mladého německého prospekta Oliviera Dohringa, který měl na kontě šest brzkých vítězství – Jiří dokázal svého soupeře dokončit ground and pound hned v prvním kolo.
O měsíc později se Procházka vrací do rodné České republiky a znovu podrobuje bojovníky GCF nelítostnému přírodnímu výběru. Na své cestě zničí další čtyři obyvatele postupu, souboje zakončí třemi technickými knockouty a jedním podáním.
V jednom ze soubojů se Jiří utkal s Martinem Scholzem, kterého následně poslal na plátno efektním létajícím kolenem a vysloužil si tak postupový mistrovský titul. Video tohoto knockoutu zůstalo v Česku virální dlouhou dobu.
V listopadu 2014 Procházka podepsal další smlouvu s ruskými Fight Nights a na podkartě souboje Shlemenko-Enomoto se utkal s borcem z Petrohradu Michailem Mokhnatkinem. Tentokrát si český závodník vedl mnohem efektivněji, ale rozhodčí se rozhodli neudělit vítězství ani jednomu borci a spokojili se s přátelskou remízou.
Na začátku následujícího roku získal Procházka další dvě vítězství v Gladiator Championship Fighting, přičemž po jednom technickém knockoutu uštědřil Litevci Rokasovi Stambrauskasovi a Polákovi Michału Fiałkovi. Poté se borec vydal do ruského města Kursk a v prvním kole vyřadil nováčka Jevhena Kandratova.
Bojová federace Rizin
Ke konci roku 2015 byl Jiřímu nabídnut zápas na Grand Prix tehdy mladé japonské MMA propagace Rizin Fighting Federation. Stíhač bez dlouhého váhání nabídku přijal a vydal se dobýt Zemi vycházejícího slunce.
Ve svém debutovém zápase v japonském postupu se český bojovník utkal s impozantním a dekorovaným soupeřem – japonským bojovníkem Satoshi Ishii. Ve svých devatenácti zápasech Satoshi prohrál pouze čtyřikrát, přičemž jeho porážky přišly proti legendám MMA jako Fedor Emelianenko, Mirko Filipović a Hidehiko Yoshida. Japonský bojovník navíc držel zlatou olympijskou medaili v judu a stříbrnou medaili z Asijských her v roce 2006. Tentokrát ale Ishii nedokázal naplno využít svůj zápasnický potenciál – Jiří ho knokautoval úderem kolenem do hlavy.
O dva dny později se v semifinále Grand Prix utkal Procházka s ruským bojovníkem Vadimem Němkovem. V tomto vyrovnaném souboji byl Vadim úspěšný se svými takedowny, zatímco vyšší Procházka pracoval především zvenčí. Ke konci 10minutového kola zasadil Čech několik výrazných úderů, a zatímco Němkov došel do konce třetiny, nemohl pokračovat.
Později téhož večera se český atlet ve finále utkal s americkým bojovníkem Muhammadem Lawalem. Na začátku souboje se Lawal pokusil nasadit své neuspěchané tempo a v reakci na to se Jiří pokusil zaútočit rukama a kopy, ale Muhammad byl zběhlý v ovládání vzdálenosti a maření jakékoli Jiřího útočného úsilí. V polovině souboje byl Američan unavený neustálým tlakem Procházky, který si pravidelně kontroloval vedoucí nohu, a provedl působivý takedown.
Přes dvě minuty pracoval Lawal efektivně z pozice země a libry a otevřel Jiřímu řez na čele – to viditelně ovlivnilo funkčnost Čecha. Procházka se postavil na nohy a zuřivě zaútočil, ale Muhammad byl svěží a hbitý, jako by právě vstoupil do ringu. Během pár sekund bylo po všem – Američan zasadil přesný pravý hák do Jiřího čelisti, což vedlo k knockoutu.
Po této neuspokojivé porážce pokračoval bojovník ve svých pokusech dobýt korunu dalšího prestižního postupu. Během následujících dvou let šestkrát závodil v Rizinu a vyhrál všechny své zápasy, pět z nich knockoutem. Během tohoto období se Jiří vrátil do České republiky pouze jednou, kde soutěžil na bojové kartě Fusion FN a zajistil si vítězství TKO nad zkušeným soupeřem Willianem Roberto Alvesem.
V dubnu 2019 měl Procházka možnost vyrovnat skóre s Američanem Muhammadem Lawalem a získat také mistrovský titul Rizin. První dvě kola byla relativně jednotvárná, bojovníci byli opatrní a jen zřídka se zapojovali do trvalých útoků. Ale ve třetím kole začal Jiří využívat svého delšího dosahu – Čech sice nebyl přesilový, ale dokázal zasadit údery na Lawala. Po pár těchto ranách se Američanovy reakce zpomalily a Procházka začal zvyšovat tempo, až Muhammad podlehl technickému knokautu.
Později toho roku se Jiří střetl s vyhasínajícími hvězdami smíšených bojových umění Fabiem Maldonadem a C.B. Dollawayem – oba soupeři vypadli ve druhé minutě úvodního kola. To byly poslední zápasy stanovené v jeho smlouvě s Rizinem. Šampion odmítl prodloužit smlouvu a vzdal se titulu ve prospěch nové smlouvy s UFC.
UFC kariéra a šampionát
Profesionální debut Jiřího Procházky byl proti velmi zkušenému soupeři – bývalému vyzyvateli titulu v polotěžké váze Volkanu Oezdemirovi. Souboj se odehrál v červenci 2020 na UFC 251. Odhodlaný Jiří pracoval jako agresor, ale občas narazil na nějaké protiúdery od soupeře. Ve druhé minutě se pokusil převzít iniciativu Volkan, ale všechny pokusy o nátlak rázně zastavil Procházka, podnikal razantní protiútoky a následné údery.
V druhé polovině úvodního kola se ukázalo, že český bojovník začíná soupeře psychicky lámat, protože Oezdemir začal více spoléhat na vyhýbavou obranu a vyhýbat se přímé konfrontaci. Ke konci kola se švýcarský bojovník na poslední chvíli pokusil střetnout s Čechem, ale jeho údery buď minuly, nebo nezpůsobily výrazné škody.
Druhé kolo začalo výborným kopem hlavy od Jiřího, který soupeře lehce ohromil. O pár vteřin později práci dokončil Procházka, který si naběhl a pravačkou vyrazil Oezdemira. Byl to jeden z nejpůsobivějších debutů UFC, protože nováček dokázal brzy skončit nejen proti průměrnému bojovníkovi, ale i v polotěžké váze číslo 7. Kromě toho sportovec obdržel bonus 50 000 $ za knockout.
Další Jiřího souboj se odehrál 1. května 2021 a opět se utkal s bývalým vyzyvatelem titulu. Ale zatímco Oezdemir byl již mimo spor o titul, Dominick Reyes byl stále na 3. místě v polotěžké váze UFC. Američan navíc vycházel ze dvou neúspěšných nabídek na titul a potřeboval vyhrát, aby si rychle vysloužil další šanci na mistrovství. Byla to skličující výzva pro stoupající perspektivu, jako je Procházka.
Začátek prvního kola byl pro Jiřího spíše uvolněný, vstřebal levý hák a takedown. Ale poté, co se postavil na nohy, dokázal Čech těžce zchladit Reyesovu agresi sérií úderných úderů – Američan začal utrpět velké poškození, i když zasadil i několik vlastních střel.
Ve druhém pětiminutovém framu Procházka zdánlivě systematicky a metodicky rozebral zakrváceného soupeře, ale ve výměně se nechal zaskočit levou ranou a umožnil Reyesovi nakrátko převzít iniciativu. Američan však nedokázal z dominantní grapplingové pozice využít a Jiřímu umožnil vyškrábat se zpět nahoru. Když do konce kola zbývalo 40 sekund, bojovníci se postavili – a Procházka rozpoutal úder loktem a vytvořil jeden z nejlepších knockoutů roku. Za tento senzační projev dostal nepřekvapivě dvě výkonnostní prémie.
Po tak působivém vítězství získal Jiří titul. Výsledkem bylo, že v hlavním turnaji UFC 275 vyzval veterána brazilského šampiona Glovera Teixeiru o titul v polotěžké váze – zápas, který odpovídal Procházkově elektrizujícímu stylu.
Prvních pět minut souboje ztratil Iřží Procházka kvůli nevydařenému pokusu o takedown. Přesněji řečeno, bylo to 4 a půl minuty, protože ke konci úvodního kola se český borec ocitl ve skrečové situaci, ale nestačil ji dohrát. Další segment byl zrcadlový, Iřží dominoval a prosazoval své silné výměny – ale ke konci se málem vyřadil ze zákeřného pozemního úderu Glovera. Důvodem tohoto nedbalého závěru byl neúspěšný pokus o letmé koleno.
Po dotažení souboje do poloviny se Iřžímu stále nepodařilo zajistit finiš. Poprvé v kariéře tedy šel distanc do 4. kola. Toto kolo se pro Čecha změnilo v opravdové mučení – nemohl najít odpověď na takedowny a jen trpěl, sotva unikl podání.
Ani ne po 30 sekundách závěrečného kola dostal Procházka nával. Český samuraj ale zůstal stát, přestože od Brazilce vystřelil více. Zdálo se, že Glover zpečetil boj ve svůj prospěch úspěšným sundáním – ale pak udělal na zemi fatální chybu. To umožnilo Iřžímu vzít záda a potopit se v zadní nahé sytičce. Když do boje zbývalo 30 sekund, Procházka donutil Teixeiru odklepnout.
Iřžímu stačily 3 zápasy, aby se stal šampionem UFC. A každý z jeho soupeřů se umístil v top 10 divize, přičemž dva z nich obsadili první 3 místa.
Zranění a opuštění pásu
10. prosince 2022 se měla konat velmi očekávaná odveta mezi českým a brazilským bojovníkem. Nicméně 23. listopadu byli fanoušci šokováni, když Denis utrpěl vážné zranění ramene, které si vynutilo zrušení zápasu.
Ale v překvapivém kroku se Jiří dobrovolně vzdal svého titulu, rozhodnutý vrátit se silnější. Bojovník se téměř rok pilně rehabilitoval, aby se pak ocitl v podobné situaci – divize bez mistra. Nejprve se Janu Blachowiczovi a Magomedu Ankalaevovi nepodařilo určit nového držitele titulu a poté utrpěl vážné zranění i Jamahal Hill, který si tento pás přivlastnil, a titul připravil o titul.
Vzhledem k těmto okolnostem se Jiřího nový boj stal soubojem o titul o uvolněné lano – vyrovnal se sílícímu bývalému šampionovi střední váhy Alexi Pereirovi. Tento střet měl být titulkem UFC 295 12. listopadu.
Zápas však Jiřímu nevyšel. Ve snaze přemoci špičkového kickboxera tlakem od začátku Čech rychle pocítil bolest z ničivých kopů Pereiry lýtky. Ve snaze změnit dynamiku se Jiří vydal pro takedowny, ale jen o vlásek se vyhnul zachycení stojící gilotinou. I když se mu podařilo Pereiru uzemnit, nedokázal vydělávat na zemi a libře.
Ve druhém kole Jiřího levá noha bolela ještě víc, když na ni Pereira dál neúnavně útočil. Zdálo se, že Čech našel svůj rytmus, přitiskl Pereiru k plotu a přistál v krátkých přívalech. Brazilec však předvedl svou pověstnou houževnatost a přečkal bouři. V poslední minutě Jiří opět vycouval Pereiru, ale tentokrát se stal obětí dobře načasované kombinace pravý hák-levý horní střih, po které následovaly ničivé lokty, které souboj ukončily.
Nejlepší souboje
Procházka, který téměř všechna svá vítězství dosáhl odstávkou, má rozhodně sbírku nejlepších soubojů.
- Proti Gloveru Teixeira, UFC 275 – přežil souboj na houpačce, přežil pokus o udušení a na konci šokoval svět vítězstvím v podání. Jeden z nejlepších zápasů v historii UFC;
- Vs Tomas Penz, GFC 28 – Oblíbené létající koleno rychle uklidnilo vyzyvatele;
- Proti Dominicku Reyesovi, UFC na ESPN 23 – šílený kruhový loket ukončil Američanovo trápení;
- Proti Satoshi Ishii, Rizin: Saraba No Utake – silný pravý vysoký kop na podzim dal olympijskému vítězi další porážku;
- Proti CB Dolloway, Rizin 20 – pravý horní sestřih + levý hák zaznamenal Jiřího poslední vítězství v japonském postupu;
- Proti Jevgeniji Kondratovovi, ProFC59 – jeden pravý hák zmařil Kondratovovy pokusy vydržet až do konce kola.
Osobní život
Jiří Procházka je vášnivým vyznavačem východních sebezdokonalovacích technik. Ve skutečnosti, rok předtím, než bojovník odcestoval do Japonska, mu jeho trenér daroval „Knihu pěti prstenů“, kterou napsal známý japonský šermíř Mijamoto Musashi. V této práci sportovec objevil řadu důležitých pravidel a předpisů týkajících se života i smrti.
Nyní bojovník pravidelně praktikuje meditaci a pokračuje ve svém úsilí lépe porozumět vlastnímu vnitřnímu světu – to mu pomáhá pochopit, co dělá a proč. A soudě podle jeho působivých výkonů tento přístup přináší působivé výsledky.
Procházka přijal moudrost Východu a využil ji k posílení nejen svých bojových schopností, ale také osobního růstu a sebeuvědomění. „Kniha pěti prstenů“ se stala vůdčím světlem a předává lekce, které aplikuje na bojišti i mimo něj. Prostřednictvím meditace a introspekce se bojovník snaží dosáhnout hlubší harmonie mezi svou myslí, tělem a duchem – harmonie, která se zjevně projevuje v jeho dynamických a podmanivých projevech uvnitř oktagonu.
Ahoj, jsem Jiří Procházka z UFC a právě zkouším své štěstí v MostBet kasinu. Každá hra je pro mě jako nový souboj – plná adrenalinu a výzev. MostBet https://mostbet-prihlaseni.cz/ mi dává šanci ukázat, že nejen v oktagonu, ale i u stolu se umím prosadit!
